Historie naší školy

Historie školství v Lokti

Historie školství v Lokti je samozřejmě spjata s minulostí českých zemí v Rakousku, později Československu, a byla ovlivněna i událostmi evropskými.

Město Loket, německy Elbogen, bylo částečně pohraniční město Českého království. Historicky, jako většina pohraničí, bylo osídleno německy mluvícím obyvatelstvem a bylo městem soudního okresu. Pro zdejší rodiny zde byla v minulosti zřízena německá obecná škola chlapecká a dívčí, dívčí měšťanská škola a později ještě německé gymnázium. Obyvatel česky mluvících prakticky ve městě nebylo. Situace se změnila se vznikem Československa v roce 1918. Z hospodářských důvodů a z důvodů státního zájmu se demografie Loketska poněkud mění a postupně přibývá obyvatel české národnosti. Jsou to především státní zaměstnanci, učitelé, železničáři, zaměstnanci pošt, četnictvo. Do Sokolova je dislokován pluk s českými důstojníky. I do okolních obcí Sokolova, Karlových Varů, Nového Sedla přicházejí čeští obyvatelé. Státní menšinová politika plně respektuje a neomezuje svébytný hospodářský, kulturní a společensko-politický vývoj německé menšiny v pohraničí v oblasti školské a obecní samosprávy. Má zájem o udržení dobrých vztahů Němců k Československu, protože vznik Československa německá část obyvatelstva většinou příliš dobře nepřijala. Má však také zájem na zvyšování počtu Čechů v pohraničí (tehdy se ještě nemluví o Sudetech a sudetských Němcích) a snaží se český živel všemožně podporovat. Pomoc poskytuje Sokol z centra Čech, Národní jednota severočeská, Matice česká a města, dnes bychom řekli patronátní česká města. Pro Loket jsou to Rokycany.

Začátky školství v Lokti

Zavedení povinné školní docházky dětí ve věku mezi šesti a dvanácti roky bylo v českých zemích nařízeno císařským patentem z 11. srpna 1805. Nařízení ale nebylo důsledně uplatňováno.Mnohé děti docházely do školy nepravidelně, musely vypomáhat v hospodářství i v domácnostech a školu vůbec nenavštěvovalo asi 30 % dětí.Ve vládním nařízení z r.1805 je doslova napsáno:

„Poněvadž za hlavní vadu vzdělávání lidového pokládáme, myslí-li se, že každé vrstvě lidové bez rozdílu přiměřeno jest všecko, co jest hodno vědění, poněvadž také neschvalujeme, když i při souměrném vývoji všech sil duševních nehledí se k životním potřebám těch společenských vrstev, které se vyučováním vzdělávají, chceme, by školou obecnou otevírala se arci jednotlivci s vynikajícími schopnostmi duševními cesta k vyššímu vzdělávání, avšak jádro žactva nabývej ve školách těch toliko pojmů, kterých potřebuje, aby se při práci životní nemátlo, aby s osudem svým bylo spokojeno a aby všecken  jeho myšlenkový obor přestával na zachování mravouky a na opatrném a přičinlivém konání povinností v rodině a obci.“

Dosavadní městská škola, reorganizovaná při školských reformách za Marie Terezie na triviální školu, přišla o svoji budovu na západním konci náměstí, jež musela uvolnit místo  výstavbě řetězového mostu přes Ohři. Podle rozhodnutí ze 4.srpna 1838 se škola přeměnila na čtyřtřídní hlavní školu, pro kterou byla zřízena přestavbou kasáren v bloku městské brány  (část tzv. Dolního hradu) nová školní budova v klasicistním stylu. Při této akci byl zasypán příkop před bývalou branou (byla stržena v roce 1835). Vznikla zde trojúhelníková školní zahrada, kde dnes je malý parčík se sochou J.W. Goetha  (odhalena v roce 1932, dílo sochaře W.Russe z Krásna). Škola do ní přesídlila  v roce 1840.

Výřez z obrazu

 

 

 

Výřez z obrazu A. Arrigoniho. Loket v období mezi 1836 – 1839. Na kresbě vpravo je označena budova Dolního hradu, která byla v roce 1840 přestavěna na školu.

Značným úsilím městské správy se podařilo získat státní povolení k rozšíření loketské hlavní školy od školního roku 1852 – 1853 na reálku. Podařilo se tak v Lokti konstituovat v regionu jednu z nejstarších a časem i značně úspěšnou střední školu, na níž studovali žáci nejen z města a okolí, ale i ze vzdálenějších míst, a dokonce až z Vídně.

1846 – Založení reálného gymnázia.

Litografie

 

 

 

 

 

Loketská škola. Litografie V. Morstadta 1840.

1868  – Otevřena první mateřská škola v Lokti, která také byla první mateřskou školou v regionu.

Budova školy

 

 

 

 

 

Dne 14.5.1869 byl schválen nový školský zákon, který modernizoval rakouské školství – emancipoval školství ze závislosti na církvi, byla prodloužena povinná školní docházka do 14 let věku a zvýšena úroveň vzdělávání učitelů národních škol, kteří se školili na čtyřletých učitelských ústavech. Tento zákon však neřešil otázku národnostních menšin. Na základě § 59 měla být škola zřízena tam, kde pětiletý průměr ukázal více než 40 v místě nebo blízkém okolí usedlých školou povinných dětí. O zřizování obecné školy rozhodovala zemská školní rada. Pro ni vznikla na náměstí mezi radnicí  a budovou bývalého krajského úřadu, do níž se nastěhoval okresní soud, dvoupatrová školní budova s novogotickou fasádou.Od roku 1869 se obecná škola rozšířila ve městě o měšťanskou školu a přibyla zde zároveň průmyslová pokračovací škola pro doškolování zejména zaměstnanců místních i okolních průmyslových podniků. Obě nové školy byly umístěny na místě hradebního parkánu. Jejich výstavbou byl dobudován blok loketských základních škol na jihozápadním okraji historického středu města.

Dlouho byl Loket kompaktně osídlen německým obyvatelstvem.

Pohled ze Šibeničního vrchu

 

 

 

 

 

Loket – pohled ze Šibeničního vrchu (tzv. bašta, škola, Černá věž)

Školství patřilo v Lokti vždy k významným oblastem veřejného života, do jehož organizačního systému patřila i měšťanská škola se střední školou. V roce 1953 se spojily oba typy škol do jednotné osmileté střední školy, která byla na konci padesátých let rozšířena na základní devítiletou školu a v osmdesátých letech modifikována na základní školu. Těmito reorganizačními změnami prošly i základní školy v Lokti, jejichž vyšší stupeň sídlil v budově převzaté po reálném gymnáziu a nižší stupeň v budově v Radniční ulici. Školní budova stupně vyšších ročníků prošla naléhavou stavební rekonstrukcí v letech 1978 a1979 a po tento čas se muselo vyučovat v prostorách Dvorany.

Stavební obnovu prodělala i školní budova v Radniční ulici, kterou přechodně užívala v letech 1981 a 1983 střední průmyslová škola. U těchto typů loketských škol docházelo ve vývoji počtu žactva ke značným disproporcím. V základní škole vázané na místní populaci se až do první poloviny osmdesátých let počet žáků snižoval.

Až po výstavbě nových bytů v panelových sídlištích koncem 80. let se dosavadní trend populačního vývoje v Lokti zvrátil. Od roku 1956 působila po dobu deseti let ve městě ještě zvláštní škola a po integraci v místní správě roku 1960 byla do obce Loket začleněná základní škola pro nižší ročníky v Údolí, která byla zrušená roku 1966.

Historie českého základního školství v Lokti

Po roce 1918 jsou zakládány školy pro českou menšinu. Po Bukovanech, Habartově, Novém Sedle, Citicích, Svatavě, Horách u Oloví a Lipnici je otevřena česká menšinová škola i  v okresním městě Sokolově (Falknově) v roce 1922. V Lokti, městě soudního okresu, jsou však stále ještě školy pouze německé.

Sčítání lidu v roce 1921 přineslo tyto výsledky.

374 domů                   972 rodiny       3 360 Němců, 69 Čechů, 3 Židé, 105 cizinců

Sčítání lidu 1930

433 domy                   1097 rodin       3997 obyvatel,            242 Čechů

Mezi roky 1921 až 1930 vzrostl v Lokti počet obyvatel české národnosti více jak 3x. Proto vznikl zájem rodičů o zřízení české menšinové školy. Výnosem ministerstva  školství a národní osvěty ze dne 30.7.1925,č.j.90994/25 bylo povoleno zřízení obecné školy s československým jazykem vyučovacím v Lokti. V roce 1925 byl ustanoven správcem školy pan učitel Jaroslav Slípka, dosavadní správce české školy v Lipnici.

  1. školní rok 1925/26

Do české školy bylo přihlášeno 27 žáků a žákyň. Třída byla umístěna v budově německé dívčí měšťanské školy na náměstí č.71. Jediná devítiletá Albína Šnepová rozuměla česky. Proto učitel musel mluvit s dětmi německy, aby se s dětmi poznal a s nimi se sblížil. V kronice píše Jaroslav Slípka, že chování německých učitelů, zvláště ředitele německé měšťanky, bylo dosti kolegiální, skoro přátelské. Školní rok byl ukončen s 20 žáky.

  1. školní rok 1926/27
  2. září byl zahájen školní rok s 53 dětmi (21 chlapců, 32 dívek), z toho 14 z Horního Slavkova. Byly povoleny 2 třídy a přibyli učitelé – paní učitelka Slípková, paní učitelka Urbanová- učitelka ručních prací, je vyučováno náboženství panem kaplanem Kingem. Pan Jaroslav Slípka byl ustanoven definitivním řídícím učitelem. Česká málotřídní obecní škola má 2 třídy 1. – 4. ročníku. Do české školy chodí děti nejen z Lokte, ale i z Horního Slavkova. Žáky školy jsou děti z českých rodin, z rodin smíšených, ale i z několika rodin čistě německých.

Stát totiž prosazoval, aby občané ovládali oba jazyky, a část německých rodin toto akceptovala. Soužití české menšinové školy v nájmu školy německé není bez problémů, škola dostává od německé školní rady výpověď, v roce 1930 je jedna učebna  německé  škole  vrácena, musí být vyučováno ve směnném vyučování, což se rodičům nelíbí, protestují, píší ostrou rezoluci na úřady a došlo i k tomu, že 1. září 1930 děti do školy nenastoupily, byla zorganizována jednodenní stávka. Tato skutečnost byla náležitě publikována v tisku. Pan řídící Slípka intervenoval u MŠ, okresní úřad šetří žádost ústředí Matice školské o zřízení české školy v Lokti a uděluje povolení ke stavbě budovy obecné školy s vyučovacím jazykem československým (jak je psáno v kronice) na vytipovaném místě. Německý majitel loketského pivovaru pan Antonín Thum poskytl škole k prodeji svůj pozemek. V roce 1931 byla vyhlášena soutěž na výstavbu školy a byla vybrána stavební firma Valeš ze Žatce, která zahajuje výstavbu. 28.10.1931 jsou zasazeny do základů školy pamětní kameny z Tábora a z Tater. 26.8.1932 se nastěhoval pan řídící Slípka do nové školy, ve které ovšem ještě byly mnohé nedodělky. Rozpočet cca 500 000,-Kč byl překročen o cca 100 000,-Kč.

  1. září 1932 bylo zahájeno vyučování v nové vlastní budově české menšinové školy se 42 žáky ve 2 třídách a s 15 dětmi v mateřské škole.

Budova menšinové školy

 

 

 

 

 

 

 

Budova menšinové školy v Lokti.

  1. září 1932 došlo ke slavnostnímu otevření školy. Byla to slavnost veliká, což dokazují fotografie z kroniky loketské školy. Od jedenácti hodin na náměstí zahájil slavnost trubačský sbor pražského Sokola, následoval průvod dnešní Nádražní ulicí ke škole v čele s trubači, zástupci Sokola, četnictva, legionářů, všichni v uniformách a krojích, následují čeští poslanci, za nimi školní děti a čeští občané nejen z Lokte, ale přijeli i z Karlových Varů, Sokolova, přijel i autobus patronů z Rokycan – údajně šlo v průvodu na 2000 lidí. Před novostavbou školy pronesli projevy pan řídící Slípka, někteří čeští poslanci a zástupci státních úřadů. Pro český hraničářský život to byla velká vzpruha.V 17:00 hodin byla v restauraci Na Střelnici uskutečněna slavnostní žákovská akademie a večer lidová veselice.

Bohužel v tomto školním roce vrcholila hospodářská krize, která se dotkla českých i německých občanů. Ve škole se podávalo chudým dětem mléko a houska, v poledne v restauraci 23 dětem polévka, vše za státní dotace.

Brzy nato se stal kancléřem Německa Adolf Hitler a začíná protičeská propaganda. 12.4.1933 kdosi namaloval na budovu české školy hákový kříž. V tomto roce byla dokončena nová budova české obecné a měšťanské školy v Novém Sedle, do které po vyjití obecné školy přestupují někteří žáci z české loketské školy.

Budova české menšinové školy byla sice stavebně hotová, na svou dobu byla školou moderní, prostornou, s bytem pro řídícího učitele, kabinetem, dobrým sociálním zařízením pro žáky i učitele. Stále však nebyly hotové práce na pozemku, zahrada, hřiště, oplocení, opěrné zdi. Firma Valeš se ocitla následkem krize v úpadku, v červenci 1934 firma Prokop z Plzně pokračuje na úpravě těchto nedodělků. Na zahradě pilně pracují žáci v čele s rodinou řídícího Slípky, jsou zasázeny květiny, keře a také lípy. Dole u řeky bylo svépomocí vybudováno malé hřiště. Dnes po zahradě a po hřišti není ani památky, vše je pokryto metrovou vrstvou škváry z kotelny neurologického oddělení městské nemocnice, které sloužila škola po válce.

V dalších letech navštěvuje školu průměrně 40 žáků v roce. Rok 1938 dramaticky ukončuje působení české menšinové školy v Lokti. Do Lokte přichází informace o zabrání Rakouska Hitlerem a tento fakt zapůsobí i v Lokti. Jak píše  řídící školy v kronice školy, německé děti vyhrožují českým dětem, že potáhnou z Lokte, že prý existuje černá kniha, podle níž bude  řídící české školy oběšen. V pohnutých dnech henleinovského povstání z 20. na 21. květen v noci hlídají školu se zbraní  řídící školy Jaroslav Slípka a místní český občan pan Vilém Halbych. 21. května doprovázejí české děti do školy rodiče, některé matky odjíždějí s dětmi do vnitrozemí, několik rodin z Lokte odjelo, 7 dětí bylo z české školy odhlášeno.

Zápis na školní rok 1938/39 vykázal 42 zapsaných dětí, ale do školy již nenastoupily. 31.8.1938 končí česká škola v Lokti i zápis v kronice školy zápisem  řídícího školy Jaroslava Slípky: „Další práci naší školy i milé republiky Nazdar.“ Po Mnichovu přišlo odstoupení pohraničí, nastává úprk českých obyvatel do vnitrozemí a z Lokte se stává říšské město se všemi důsledky. Pro všechny děti, i ze smíšených manželství, je jen německá škola. Další osudy českého školství začínají krátce po osvobození v r.1945.

Základní škola po roce 1945

Město Loket bylo obsazeno americkou armádou 7. května 1945. Až  9.června byly budovy škol uvolněny pro výuku. Do té doby sloužily jako lazarety a ubytovny pro německé uprchlíky. Poslední američtí vojáci opustili budovu gymnasia 3.prosince 1945.

Zmocněncem ministerstva školství pro okres Loket byl jmenován Vladimír Habětín. Ten pověřil Josefa Šonského správou obecné a měšťanské školy. Šonský převzal majetek bývalých německých škol a připravil první poválečný zápis. Uskutečnil se 25.června 1945. Do obecné školy se přihlásilo 19 dětí, do měšťanské 14, většinou německé národnosti. Vyučování bylo zahájeno25.6. a trvalo do 20.7.1945. V dalších dvou letech se počty žáků měnily jednak odsunem německých rodin, jednak postupným dosídlováním pohraničí. V listopadu  1945 byla ustanovena šestičlenná Újezdní rada. Do loketského školního újezdu byly přiděleny obce Dvory, Nadlesí a Údolí. Málotřídní obecná, později národní škola v Nadlesí zanikla v roce 1962, v Údolí v roce 1966. Žáci z obou dnes již osad začali dojíždět do Lokte. Loketská škola byla zároveň spádovou pro žáky 2.stupně ze Starého Sedla.

Loketské gymnasium navštěvovalo v roce 1946 celkem 45 studentů. Výměrem ministerstva školství a osvěty z 18.6.1946 bylo gymnasium přes nesouhlas loketských občanů přemístěno do Falknova, dnešního Sokolova.

V letech 1956 až 1966 působila v Lokti zvláštní škola, řízená zprvu Eduardem Sochovským, v šedesátých letech F.Zahrádkou.

Po roce 1948 dochází k zásadním změnám. Obecná škola byla přejmenována na národní, měšťanská na střední. Do vzdělávacího procesu byla brutálně roubována komunistická ideologie, akcentující ateistickou, internacionální a polytechnickou výchovu. V září 1953 se slučuje národní a střední škola, vzniká osmiletá střední škola. Jejím ředitelem byl Josef Pojer, zástupcem Rudolf Homola. Ve školním roce 1954-55 dochází ke změně ve vedení školy. Ředitelem je jmenován Rudolf Homola, jeho zástupcem  Antonín Filip. V roce 1960 je škola přejmenována na základní devítiletou školu. V létě roku 1967 podlehl těžké nemoci zástupce ředitele Antonín Filip. Na jeho místo byl v listopadu téhož roku jmenován Karel Saifr. Souběžně s úplnou základní školou sídlící v ulici 25. února existuje samostatná národní škola v Radniční ulici, kterou řídila do r.1967 Kamila Filipová. V témže roce dochází ke spojení s úplnou ZŠ. V šedesátých letech, zejména v druhé polovině, dochází k znatelnému otupení ideologického tlaku. Bohužel školní rok 1970-71 byl poznamenán tvrdou normalizací. Ředitel školy byl pro svůj odmítavý postoj ke vstupu vojsk VS vyloučen z KSČ, odvolán z funkce a posléze přeložen na jinou školu. Dosavadní zástupce byl jmenován prozatímním ředitelem a po dvou letech do funkce potvrzen. Jeho zástupcem se stal Jan Štěpánek. Po jeho odchodu v roce 1981 na jinou školu funkci převzal Eduard Chalupa. Ředitel po třech úspěšných konkurzních řízeních na počátku devadesátých let přes odpor radních zůstal ve funkci do roku 1997, kdy odešel do důchodu. S ním opustil funkci i zástupce ředitele školy Eduard Chalupa. Nezanedbatelná byla angažovanost pedagogů v místě školy: pan Machytka v divadelním souboru Havlíček, pan Filip a pan Štěpánek jako vedoucí městské knihovny, pan Rudolf Flaška na poli tělovýchovy a sportu, pan Saifr jako dlouholetý ředitel OB a organizátor kulturního dění ve městě.

Vzdělávací práce v padesátých až osmdesátých letech byla na velmi dobré úrovni. Svědčí o tom inspekční zápisy, účast žáků na vědomostních soutěžích a olympiádách a v neposlední řadě vysoké procento žáků přijatých na střední školy. Podstatnou příčinou tohoto stavu byla kvalifikovanost učitelů. Zatímco v uvedených letech byla kvalifikovanost téměř stoprocentní, koncem sedmdesátých  a osmdesátých let přibývalo učitelů nekvalifikovaných. V devadesátých letech škola realizovala se souhlasem rodičů vnější diferenciaci, která přinášela pozitivní výsledky jak pro budoucí studenty, tak pro žáky hlásící se na učební obory.

V roce 1950 byla ve škole založena pionýrská organizace. Činnost po celou dobu jejího trvání byla většinou formální. Příčinou byl nedostatek schopných oddílových vedoucích. V těchto funkcích vypomáhali především studenti SPŠ a bohužel i učitelé. V roce 1970 byl v Lokti zřízen dům dětí a mládeže, který po pěti letech z důvodů personálních, ekonomických a technických byl zrušen. V lednu 1973 byl škole vnucen tzv. celodenní výchovný systém, jako experiment Výzkumného ústavu pedagogického. Zástupcem ředitele pro tuto oblast byl jmenován Rudolf Flaška. Celý záměr, jehož cílem bylo zintenzivnit komunistickou výchovu, nebyl kladně přijat ani rodiči, ani pedagogy. Škola proto od systému upustila ještě dříve, než byl zrušen na celém okrese. Zástupce pro CVS Rudolf Flaška posléze odchází v r. 1981 na jinou školu. Při škole pracovala řada zájmových kroužků. Vynikajících výsledků dosahoval na konci padesátých a začátkem šedesátých let pěvecký soubor Mladost pod vedením Mariana Husáka. Sbor se úspěšně zúčastňoval pěveckých soutěží, koncertoval i v NDR. Stejně skvěle si vedl Rudolf Flaška se svými svěřenci v atletice. Žáci školy měli možnost rozvíjet své zájmy i mimo školu v organizacích NF – Svazarm, požárníci, rybáři, filatelisti. Hudební talent mohli žáci rozvíjet v lidové škole umění, později v základní umělecké škole. Jednalo se o pobočku LŠU v Sokolově, po roce 1979 LŠU v Horním Slavkově. Žáci I. stupně, zejména 1. – 3. třídy, navštěvovali ve velkém počtu školní družinu. Ta byla umístěna spolu se školní jídelnou v Zahradní ulici, začátkem devadesátých let pak v budově bývalých jeslí (dnes stanice Policie ČR). Školní jídelna byla zrušena a děti i učitelé se stravovali v jídelně SPŠ. Jan Štěpánek systematicky plánoval a organizoval poznávací zájezdy s ohledem na věk dětí do blízkých i vzdálených míst naší vlasti. Organizoval návštěvy divadel a galerií. Tradiční byla několikadenní exkurze žáků 9. tříd do geologicky zajímavých lokalit Krušných hor. V květnu 1980 odjíždějí žáci poprvé na školu v přírodě. V dalších letech a do let devadesátých odjíždějí dvakrát ročně na čtrnáctidenní turnusy. Systém škola v přírodě byl smysluplný jednak pro zdraví dětí, jednak pro poznávání míst, kam by se většina nedostala. Žáci školy se pravidelně zúčastňovali spartakiád. Výjimkou  byl rok 1970, kdy se jednalo o tělovýchovné slavnosti. V letech 1981 a 1982 absolvovali žáci 1. -4. ročníku plavecký výcvik v sokolovském bazénu.

Po roce 1945 byl stav budov neuspokojivý. Škola měla dvě budovy. Obecná byla v Radniční ulici, měšťanská škola v ulici T.G.Masaryka. V padesátých letech pak přibyla budova v Zahradní ulici pro školní družinu a školní jídelnu. Již v roce 1946 došlo k prvním nutným opravám. Další významnější opravy se uskutečnily později. V roce 1973 prochází rekonstrukcí budova v Radniční. V roce 1978-79 se realizuje především zásluhou předsedy MěÚ Václava Klapky velká rekonstrukce budovy v ul. 25. února (dnes ulice T.G.Masaryka). Dochází k výměně systému vytápění, budují se odborné učebny. Celá akce byla velmi náročná pro žáky i učitele. Vyučování probíhalo na různých místech města daleko od sebe vzdálených (kulturní dům, bývalý dům mládeže). Pro pěstitelské práce sloužily dlouhodobě dva pozemky. Pro 1.stupeň v Zahradní ulici, pro 2.stupeň v Rooseveltově ulici. Větší problémy byly se školními dílnami. Ty se od padesátých let přemisťovaly do různých objektů, až se konečně vybudovaly po rekonstrukci v hlavní budově. Cvičná kuchyň pro dívky byla umístěna v budově ŠD. S přibývajícím počtem dětí v Lokti bylo třeba zvýšit počet tříd. Bohužel došlo i k částečnému rušení odborných učeben. V budově bývalých jeslí, kde byla ŠD, zřídily se třídy pro 1. a 2.ročník.

V první polovině devadesátých let bylo třeba školu modernizovat, vybavit učebny moderní výpočetní technikou, obnovit učební pomůcky apod. Toho se škole bohužel nedostávalo z důvodu nedostatku finančních prostředků.

V roce 2013 zemřel ve věku 87 let asi poslední žák bývalé české menšinové školy prof.RNDr.J.Slípka, DrSc., syn p. řídícího Slípky, který také jako malý žák v této loketské škole získával základní vzdělání a ze kterého se stal významný český vědec s mezinárodním renomé v oboru  histologie a embryologie, profesor lékařské fakulty v Plzni a čestný občan města Lokte, který po roce 1989  Loket často navštěvoval.

Poslední osudy budovy české menšinové školy jsou dosti trudné. Po válce ještě užitečné neurologické oddělení nemocnice, po roce 1989 prodané do soukromých rukou s projektem penzionu, dnes částečně vybouraná budova bez oken trčí jako troska nad městem a je na prodej. Většina obyvatel ani neví, že to byla před válkou česká škola.

Jaroslav Slípka

Osou české školy a českého života v Lokti byl  řídící školy, pan učitel Jaroslav Slípka. Původem od Slaného přišel na Falknovsko na menšinovou školu v Lipnici a z ní přešel do Lokte. Zde společně s manželkou Lidmilou a dalšími českými učiteli postupně přicházejícími a odcházejícími působil celkem 13 let. Organizoval nejen vybudování české menšinové školy, byl také organizátorem osvětových  přednášek a akcí k výročí republiky, narozenin p. prezidenta, kterých se zúčastňovali i němečtí občané Lokte, organizoval promítání českých filmů, hrál s manželkou loutkové divadlo, byl duší pomoci Matice české, pražského Sokola a patronátního města Rokycan českému životu v Lokti, hraničářům. Pomáhal se zajišťováním pomoci chudým dětem při vánočních besídkách a v průběhu hospodářské krize. To všechno můžeme vyčíst z pečlivě vedené kroniky České obecné školy v Lokti, kterou vedl až do posledního roku 1938. Především jemu, ale i jeho manželce Lidmile a všem českým učitelům, našim předchůdcům a vzorům, patří náš dík.

Prameny a použitá literatura:
F.Kašička,B.Nechvátal: Loket
Vladimír Prokop: Kapitoly z dějin Sokolovska
V. Vlasák, E. Vlasáková: Dějiny města Lokte
Anopress: Kronika Českých zemí
Archivní podklady: Okresní archiv Jindřichovice
Encyklopedie Diderot

Podklady pro tuto stránku poskytli: Karel Saifr a Jan Štěpánek. Děkujeme!

Copyright © 2014-2018 Vítejte na stránkách školy… All rights reserved.
This site is using the MultiBusiness Child-Theme, v3.1.4, on top of
the Parent-Theme Desk Mess Mirrored, v2.5, from BuyNowShop.com